Pan profesor Vacek zemřel neočekávaně po krátké nemoci ve věku 74 let (19. 11. 1929 - 23. 9. 2004). Jeho odchodem končí jedna etapa ve vývoji intenzivní péče v infekčním lékařství.
Život pana profesora byl vyplněn řadou aktivit. Své vysokoškolské vzdělání na LFH UK (nyní 3. LF UK) ukončil v roce 1953, a poté nastoupil na Infekční kliniku nemocnice FN Bulovka jako aspirant profesora Kredby. Od roku 1957 pracoval jako odborný asistent LFH UK. Kandidátskou disertaci na téma "Stafylokokové nákazy" obhájil v roce 1961, v roce 1967 habilitoval. Téma jeho habilitační práce znělo: "Některé otázky obecné taktiky antibiotické terapie". V roce 1978 obhájil doktorskou disertační práci "Klinicky rezistentní bakteriální infekce" a v témže roce se stal přednostou Infekční kliniky LFH UK/3. LF UK. V roce 1980 byl jmenován profesorem. Infekční kliniku 3. LF UK řídil až do roku 1995, kdy odešel do důchodu, nadále se však podílel na výuce mediků. Od roku 1997 byl členem užší redakční rady časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Po smrti své manželky se roku 2002 s velikým nasazením ujal práce šéfredaktora a v průběhu dvou let pozvedl časopis na úroveň, která je v tuzemských poměrech mimořádná.
Pan profesor se zabýval především problematikou těžkých bakteriálních infekcí a sepsí. Sledoval odbornou literaturu v rozsahu významně překračujícím obor infektologie, dokázal rozpoznat význam nových vědeckých objevů a uvést je do praxe. Jeho hlavním přínosem byl rozvoj mezioborové spolupráce, který se projevil v mnoha směrech.
Profesor Vacek:
V porevolučním období zachytil nástup počítačové éry. Velmi rychle se naučil s počítači kvalifikovaně zacházet a počítačovou techniku potom soustavně využívalk získávání širrokého přehledu o současné odborné lékařské literatuře.
I přes svou rozsáhlou vědeckou a pedagogickou činnost zůstával prof. Vacek především výborným klinikem s širokými praktickými zkušenostmi. Až do svého odchodu do důchodu působil jako nezpochybňovaná autorita při rozhodování o způsobu léčby kriticky nemocných pacientů.
Snad nejvýznamnějším činem pana profesora bylo zřízení Septické stanice na Infekční klinice FN Bulovka v roce 1965. Na tomto oddělení se soustřeďovali nemocní, jejichž zdravotní stav vyžadoval intenzivní diagnostickou a léčebnou péči, jakou standardně vedená pracoviště nebyla schopna poskytnout. Podle vzoru pražské Septické stanice vznikla později podobná oddělení v Banské Bystrici a v Ústí nad Labem. Díky tradici, kterou prof. Vacek zahájil, vznikla pak r. 1991 na pražské infekční klinice moderně pojatá jednotka intenzivní a resuscitační péče.
Z dalších aktivit prof. Vacka je možno připomenout jeho působení na MZ ČR ve funkci náměstka ministra v letech 1980-1987 a činnost v UNICEFu (předseda Čs. výboru pro UNICEF v letech 1984-90, místopředseda UNICEF Executive Board v letech 1991-93). V rámci odborných společností patřících k ČLS JEP je nejvýznamnější jeho dlouholetá práce ve výboru Chemoterapeutické sekce při České internistické společnosti.
Prof. Vacek je autorem či spoluautorem deseti knih, počet publikací v odborných časopisech přesahuje 170 (z toho 25 zahraničních), počet přednášek nebyl evidován.
Pan profesor Vacek byl nepochybně mimořádnou osobností, člověk se širokým rozhledem i nadhledem, vždy velice obětavý vůči svým pacientům, vysoce náročný vůči sobě i osobám ve svém okolí, milovaný svými nejbližšími spolupracovníky a respektovaný odborníky řady oborů. Zůstává po něm mezera, kterou bude těžké vyplnit. Budeme na něj vzpomínat s vděčností.
Doc. MUDr. Jiří Beneš, CSc.