Prof. MUDr. František Patočka, DrSc., člen korespondent ČSAV, by se svých stých narozenin dožil 22. října 2004. Narodil se jako druhý syn v pořadí otci, který byl středoškolský profesor. Po svých předcích získal genetické předpoklady k dožití vysokého věku (zemřel po svých osmdesátých narozeninách v březnu 1985). Jeho bratři vynikli ve svých oborech. Josef byl soudce, Cyril učil na Vysokém učení technickém a nejmladší Jan byl světové proslulý filosof a známý signatář Charty 77. František byl v dětství fyzicky slabý a trpěl mnohými ústrky. Rozhodl se jim čelit zvyšováním tělesné zdatnosti, dokonce jako gymnazista se věnoval boxu a získal fyzickou sílu, která mu v budoucnosti umožňovala překonávat řadu onemocnění (zejména infekčních) i psychických traumat.
Odborné široké veřejnosti je prof. Patočka znám jako lékařský mikrobiolog, který obsáhl obor v celé šíři, jak je představován dílčími disciplinami bakteriologie, virologie a imunologie, které v souboru propojil s obecnou mikrobiologií na jedné straně, na druhé pak s oborem epidemiologie a infekčních chorob. Základní biologická orientace, kterou získal jako demonstrátor v době studia medicíny na Karlově univerzitě v Biologickém ústavu prof. Růžičky, mu dala předpoklady pro obecné zaměření výzkumné práce. Praktická činnost spojená s vyšetřováním klinických vzorků byla podnětem pro studium problematiky orientované k etiopatogenezi onemocnění vyvolaných mikrobními jedinci.
Prof. Patočka promoval v roce 1928 a stal se asistentem Ústavu bakteriologie a serologie, v roce 1934 obhájil docentskou dizertační práci a byl habilitován v oboru bakteriologie. V roce 1938 po smrti přednosty ústavu a svého učitele prof. Honla byl pověřen vedením ústavu a navržen mimořádným profesorem. Teprve po skončení 2. světové války byl prof. Patočka renominací jmenován řádným profesorem zpětně od roku 1941. Tuto funkci vykonával do roku 1969, ale ve své výzkumné práci pokračoval ve funkci ředitele Laboratoře pro speciální lékařskou mikrobiologii FVL UK.
Kromě zkušeností získaných v Ústavu bakteriologie a serologie prof. Honla měl možnost se seznámit s renomovanými pracovišti v zahraničí, kupř. v roce 1929 absolvoval kurz alergických chorob vedený prof. Louwenem v Holandsku, v roce 1930-31 se zúčastnil dlouhodobého kurzu v Pasteurově ústavu v Paříži, kde mu byli učiteli Lepine, Dujarric de la Riviere, Dujardin-Beaumetz (od kterého získal zájem o Pasteurellu pestis), Besredka, Ramon, Doljanski, Levaditi, Weinberg, Prévot, Petit, Legroux, Calmette. V tuto dobu se zúčastnil 1. mikrobiologického kongresu jako člen přípravného výboru a mezinárodního kongresového sekretariátu. K francouzským přátelům i kulturním památkám Paříže se Patočka opakovaně vracel.
V roce 1932 absolvoval krátkou stáž v Bruselu u prof. Bordeta.
V předválečném období Patočka publikoval práce z oblasti obecné virologie, kupř. srovnání tkáňových kultur podle Carella a jejich modifikace podle Borella. Tato práce představuje první využití metody tkáňových kultur v našem státě. Patočka popsal fenomén mikrobiálního antagonismu u kmene mikrokoka, jehož produkt srovnával s účinky Bacilla pyocyanea a Flemingova lysozymu.
Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pokračovala práce ústavu zejména v oblasti diagnostické, ale v té době vznikl celý komplex objevných prací zejména z oblasti studia chřipkového viru s prioritními objevy o izolaci tohoto viru. Stejně tak nové byly práce v problematice poliomyelitidy a jejího původce. Z válečného a poválečného období pochází také důležitý soubor prací z oblasti nesporulujících anaerobů, kde je třeba podtrhnout objevy nových bakteriálních druhů (Leptotrichia vaginalis, Capsularis stabilis, Spherophorus gulosus a Mortiferus).
V roce 1945 Patočka ukázal nejen svou odbornou velikost, ale i mimořádnou osobní statečnost, a to jednak ve chvíli, kdy spolu s laborantem Jiřím Chabou osobně převzal klíče od německého mikrobiologického ústavu v ulici U botanického ústavu, jednak když se zúčastnil při likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v koncentračním táboře v Terezíně. Tato jeho práce byla později oceněna a vážili si jí epidemiologové Rudé armády, která Terezín osvobodila.
Po roce 1945 budoval Patočka ústav jako moderní pracoviště, které v rámci Lékařské fakulty plnilo úkoly pedagogické při výuce studentů lékařství, úkoly vědecko-výzkumné jako vůdčí pracoviště lékařské mikrobiologie ve státě a sloužilo Všeobecné nemocnici jako pracoviště diagnostické. V té době pracovala v ústavu řada mikrobiologů, kteří pak rozvíjeli obor v řadě jiných zařízení jak v Čechách, tak také na Slovensku. Patočka měl ještě možnost v roce 1948 využít studijního pobytu v USA, kde se seznámil s významnými pracovníky oboru a kde studoval vlastnosti kmenů tzv. atypických korynebakterií, které si do Ameriky přivezl a které dále studoval kupř. Barksdale.
Po únoru 1948 se situace radikálně změnila, byly zpřetrhány mezinárodní kontakty se západní Evropou a USA. Účast na světových kongresech byla minimální, studijní pobyty byly pro vysokoškolské učitele nedostupné. Ani odborná literatura nebyla z větší části přístupná. Až později se dařilo organizovat kongresy a sympózia s podporou Čs. mikrobiologické společnosti při ČSAV, kam přijížděli ze zahraničí představitelé vrcholné světové vědy, z nichž některé Patočka osobně znal z předcházejících svých zahraničních pobytů. Patočka dovedl přes nepřízeň stranického vedení získat finanční prostředky tak, že on sám a jeho spolupracovníci mohli pokračovat ve vědecké práci. Důležitou oblastí jeho vědeckého zájmu byly L organismy, kde publikoval řadu pozorování spolu se Suchanovou.
Sám definoval pojem antropozoonóz, mezi kterými rozvíjel studia brucelózy, listeriózy a atypických korynebakterií. Těmto tématům se dlouhodobě věnoval jednak sám, jednak se svými spolupracovníky, kteří pak rozvinuli tématiku detailně u listeriózy, zejména směrem k jejich adjuvantní aktivitě, u atypických korynebakterií až k objevu nového toxinu a nového enzymu.
V oblasti virologie přešel Patočka a jeho spolupracovníci od problematiky lidského polioviru k viru Encephalomyelitis enzootica suum.
Prioritní a prakticky zásadní je soubor prací o vlivu tetracyklinu na tvorbu protilátek.
Vedle problematiky, které se věnoval systematicky a dlouhodobě, je třeba zdůraznit také práce ryze metodické, kupř. z oblasti kultivace anaerobů nebo známou Patočkovu hemokultivační nádobku. Jako diagnostik byl velmi bystrý pozorovatel, a tak si všiml nejen atypických korynebakterií, ale také kupř. B streptokoků, kterým byl význam v lékařství upírán.
O Patočkově vědeckém díle nás informuje takřka kompletní seznam jeho publikací sestavený Bednářem a přístupný na internetu (Publikace prof. Patočky).
Patočka byl také výjimečná osobnost jako učitel. Svými přednáškami získával pro obor mladé spolupracovníky. Nelitoval času stráveného v dlouhých diskusích nad výzkumnými problémy a Patočkovi spolupracovníci a žáci pak vlastní laboratorní prací mohli Patočkou inspirované otázky dále řešit a dovést až k obecně biologickým závěrům. Patočkou vybudovaná škola dál pokračovala v základních směrech lékařské mikrobiologie, a to ve vazbě s klinickými obory a s obecnou mikrobiologií a biologií vůbec. Svou pedagogickou práci podpořil Patočka opakovanými a renovovanými skripty a vydáním Lékařské mikrobiologie jako první knižní učebnice oboru.
Patočka se také angažoval v organizační práci v rámci Ministerstva zdravotnictví a jeho Vědecké rady a při plánování vědy jako vedoucí stěžejního směru.
Patočka prožil svůj život v době, kdy začínala mikrobiologie v celém rozsahu jako vědecký obor a jeho profesionální dráha probíhala v období nejdramatičtějších objevů tohoto oboru. Jeho zásluhou neztratila československá mikrobiologie krok a jak sám prof. Patočka ve své práci O koncepci lékařské mikrobiologie cituje, byla považována v zahraničí za vynikající. Jsme rádi, že jsme měli možnosti s prof. Patočkou pracovat a považujeme si za čest být jeho žáky.
Svou životní dráhu ukončil prof. MUDr. František Patočka, DrSc. dne 14. března roku 1985. Žije však dodnes dílem svých pokračovatelů jako zakladatel moderní československé mikrobiologie.
Bohuslav Korych, Andrej Souček